Skip to content

Současný pohled na poruchy čichu a chuti u nemocných s COVID-19

Jan Vodička (18. 10. 2020)

Úvod

Poruchy čichu a chuti patří mezi příznaky onemocnění COVID -19. Poruchu čichu udává na základě metaanalýz přes 60 % osob, které se virem nakazily. Může se jednat o jediný symptom, kterým se onemocnění projevuje. Proto pacienti, u kterých v současné době vznikne porucha čichu a chuti bez zřejmé příčiny, musejí být vyšetřeni stran onemocnění COVID-19. Porucha čichu se vyskytuje typicky u mladších jedinců. Pacienti na jednotkách intenzivní péče poruchu čichu udávají daleko méně často. Ve studii provedené v České republice v průběhu první vlny epidemie udávalo poruchu čichu 54 % nemocných a většina osob s poruchou čichu neměla výtok z nosu.

Poruchy chuti jsou také pacienty popisovány, dle literatury se jedná především o postižení vjemu pro hořkou chuť.

Zatímco u poruch čichu je patofyziologický mechanizmus popsán, jedná se o vstup viru do podpůrných buněk čichového epitelu přes ACE2 receptory, u poruch chuti není příčina přesně popsána. Obecně však u poruch čichu dochází i k zhoršení chuti. Současně většina pacientů zaměňuje chuť (tedy vjem pro slanou, sladkou, hořkou a kyselou) s retronazální poruchou čichu (tedy pachového vjemu, který vzniká při konzumaci stravy).

Kromě kvantitativních poruch čichu (hyposmie a anosmie) vznikají u pacientů s COVID-19 poruchy čichu kvalitativní (parosmie a fantosmie). Parosmie někdy bývá považována za příznak regenerace čichové funkce.

Poruchy čichu po virových onemocněních horních cest dýchacích jsou jednou z nejčastějších příčin čichového postižení. Mohou je způsobovat nejen koronaviry, ale také viry chřipky, RS viry, parainfluenza viry.

V akutním stavu u pacienta s poruchou čichu je v současnosti nutné pomýšlet na onemocnění COVID-19 a vyšetření na ORL není proto doporučeno. Pokud nedojde k úpravě poruchy čichu po 4 týdnech a současně došlo k vymizení dalších symptomů COVID-19, případně je stěr z nosohltanu negativní, může se pacient dostavit na ORL vyšetření.

Diagnostika

ORL lékař provádí odběr anamnézy a základní ORL vyšetření, cílem je přesný popis rinoendoskopie, doporučuje se využití standardizovaného hodnocení oblasti rimaolfactoria (např. Olfactory Cleft Endoscopy Scale). Jednoznačně je doporučeno objektivizovat poruchu čichu standardizovanými testy. V České republice je dostupný Test parfémovaných fixů, který lze zdarma pacientům zaslat při zapojení do studie  (viz https://cich.info). Při nejasné příčině vzniku poruchy čichu lze indikovat odběr na protilátky proti SARS-CoV-2.

Léčba

Léčba v současnosti vychází z doporučení Evropské rinologické společnosti (skupina COWOG – Clinical Olfactory Working Group). Obecně u povirových poruch čichu je spontánní úprava popisována u 30% osob, po onemocnění COVID-19 se čich u většiny osob spontánně upravuje (83-90 %). Z režimových opatření se doporučuje přestat kouřit.

Pacientům lze doporučit následující léčebné postupy:

Čichový trénink je neinvazivní postup. Každý den pacient volně čichá dvakrát denně alespoň po dobu pěti minut ke čtyřem vůním (růže, eukalypt, hřebíček, citrón). Trénink je doporučeno provádět dlouhodobě (alespoň 32 týdnů) a koncentrace látek má být vysoká. Případně lze látky po 12 týdnech změnit. Čichový trénink se jednoznačně ukazuje jako úspěšný v léčbě poruch čichu.

Čichový trénink

Kortikosteroidy jsou ve formě intranazální a celkové. U intranazální formy je efekt na funkci čichu sporný. Systémové kortikoidy jsou indikovány, pokud se nejedná o akutní průběh onemocnění a pacient nemá kontraindikace podání. Typicky je podáván Prednison v sestupné dávce (60mg první dny a postupně klesající dávka po dobu 10 dní). Při indikaci léčby systémovými kortikoidy lékař musí vždy pečlivě zvážit rizika pro pacienta (především léčba cukrovky a žaludečních vředů). U pacientů s onemocněním COVID-19 je doporučeno zahájit léčbu až po proběhlé akutní fázi onemocnění (ideálně s odstupem 4 týdnů).

Ostatní léky mají sporný efekt a nejsou proto běžně doporučovány. Mezi nadějné patří lokální aplikace citrátu sodného, nicméně jeho použití u povirových poruch je zatím sporné. Mezi další studovaná léčiva patří teofylin, N-metyl D-aspartát antagonisté (NMDA), alfa lipoová kyselina a vitamín A.

Závěr

V současné epidemiologické situaci je nutné na pacienta s náhle vzniklou poruchou čichu pomýšlet na projev onemocnění COVID-19. U naprosté většiny pacientů dojde ke spontánnímu zlepšení čichu. Po odeznění akutních příznaků s odstupem přibližně 4 týdnů a trvání poruch čichu je doporučeno ORL vyšetření. Důležité je objektivizovat poruchu čichu (např. Testem parfémovaných fixů). V léčbě se uplatňuje především čichový trénink, případně lze zvážit podání systémových kortikoidů po pečlivém zvážení rizik pro pacienta.

Permalink